logo Jawa Drahý sen patnáctiletých
Jawa 50 mosquito

   Vrátit se o čtvrt století zpátky - v sedle malého motocyklu Jawa Mosquito - to se zdá být docela dobře možné. Ovšem jenom do chvíle, než si člověk spočů, že před těmi pětadvaceti lety museli rodiče, kteří chtěli svému patnáctiletému synovi pořídit tehdy populární Jawu 05, 20 nebo 21, vydat necelé dva tehdejší průměrné platy, kdežto mosquito přijde na více než pět měsíčních příjmů.

Jawa 50 Mosquito    Nechci tím srovnávat nesrovnatelné - nicmén obávám se, že právě cena zabrání tomu, aby se mosquito stalo tak rozšířeným a oblíbeným strojem, jako byli jeho zmínění předchůdci. Což je velká škoda, protože tento motocykl má jinak vašechny předpoklady pro to, aby šel na dračku.
   Prvním z nich je skvělý vzhled - mosquito je opravdu atraktivní motocykl, na tom se všude, kam jsem přijel, shodli všichni jeho obdivovatelé - a že jich nebylo málo. Dobře a přirozeně se na něm sedí, dokonce ani delší jízda, což u takovéhoto stroje znamená padesát a více kilometrů, není únavná. Poměrně pohodlné je i sedadlo spolujezdce.
   Nová jawa se tváří jako enduro a také se tak chová. Doma je na silnici i v lehkém terénu. Poměrně dobře jde do zatáček, při maximální rychlosti, která se pohybuje na hranici 90 km/h, je ovšem trošku podélně labilní. Zato má vysloveně skvělou přední kotoučovou brzdu. Mít takovou před pětadvaceti lety tehdejší malé jawy, ušetřil jsem pěkných pár čtverečních centimetrů sedřené kůže. Mosquito brzdí velice ostře a drží při tom docela dobře směr, při opravdu extrémním zabrzdění ovšem přední vidlice neutlumí působící síly a přední kolo má tendenci odskakovat od silnice.
   Legendární Jawa nemá bohužel pro svůj nový model vlastní motor, a tak sáhla po slovinsko-nizozemském Tomosu, který má ovšem do špičkové pohonné jednotky také dost daleko. Nejde přitom ani tak o výkon - 4 kW docela stačí, jen kdyby k nim nebylo potřeba 8000 otáček. Razantní práce s plynovou rukojetí sice asi bude vyhovovat mládencům, pro něž je mosquito určeno, otázka ale je, jak se takové vytáčení motoru projeví na jeho životnosti. Daleko nejslabčím článkem motoru a motocyklu vůbec je ovšem čtyřstupňová převodovka. Řazení je tvrdé a nepřesné, což ve spojení se zastaralou koncepcí neutrálů mezi všemi rychlostními stupni vyžaduje při jízdě tolik pozornosti a soustředění, že je to mnohdy až na úkor bezpečnosti.
   První dojem z tohoto nedostatku je dost nepříjemný, ale po pravdě musím říci, že za pár dní si na něj člověk zvykne a přednosti nové malé jawy nakonec získají vrch. O to horší je už na začátku zmínná skutečnost, že jen málokterý táta si může dovolit vysázet za tenhle téměř ideální stroj pro svého syna bez tří stovek třicet tisíc korun. Nemění na tom nic ani skutečnost, že mosquito je na tuzemském trhu v této kategorii a kvalitě sice jen o pár korun, ale přece jen stále nejlevnějším motocyklem.

Vladimír Labuda Magazín RP