Je to už pět let, co jsme otestovali čtyřdobou variaci na někdejší Jawu 350 z přelomu 70. a 80. let. Pro letošek se podrobila modernizaci. Sice to jde proti duchu retromotorky, ale aspoň líp svítí a brzdí.

  Nové motorky v klasickém hávu dneska frčí. Obvykle ale používají veskrze současnou techniku, jen staře vypadají. Jízdní vlastnosti jsou tím pádem aktuální, a to včetně bezpečnosti a komfortu, jaké dnešní motorky nabízejí.

  Ale Jawa 350 OHC je úplně jiná! Tohle už není po letech od uvedení na trh retromotorka, ale skutečně letitý stroj. Motor je čínská kopie hondy z dob krále Klacka, rám je svařený z ocelových trubek a ještě do loňska brzdil zadní kolo buben. A víte co? Dobře že tak! Pojďte si připomenout dobu, kdy jste ještě měli vlasy, máma vážila o třicet kil míň a poslouchali jste Kaťáky!

  Prosadit dvoutaktní motorku do výroby by dnes už nedokázal ani Houdini. Odér namodralého dýmu by holt mohl zabít pandy na druhém konci Země, a tak se místo toho odtamtud přes celou kouli vozí do Týnce nad Sázavou motorky po dílech rozložené v bednách. Tady je zkompletují a dodají prvky, které z nich dělají reminiscenci staré jawy ze 70. let. Sice v Posázaví pořád montují dvoutaktní model 350/640, ale jen jako sadu dílů k přestavbě na původní doklady.

  Technický základ 350 OHC je čínský Shineray se vším, co k tomu patří. Takže se stroj nahusto prodává jinde jako Romet nebo Mesh. A nechybějí ani rezervy ve zpracování technických detailů. Za svary pod krkem řízení byste dostali na učňáku za uši a vysloveně nevzhledné jsou katalyzátory připlácnuté do výfukových svodů.

  Nicméně když odhlédneme od estetiky, zůstává pocit, že se motorka nerozpadne pod zadkem. A toho si ceníme víc. Navíc má pětikvalt a elektrický startér. Co bychom za to na staré „třipade“ dali, že?

  Zatímco v Číně se za pět let zrodilo a zaniklo pár dalších motocyklových značek, tahle Jawa 350 OHC proplouvá časem s minimálními úpravami. Jenže legislativa se nedá ohýbat donekonečna. Stařičký vzduchem chlazený jednoválec proto dostal kvůli normě Euro 5 maličký chladič ke snižování teploty olejové náplně, což dopomáhá k plnění emisí. Je vkusně zakomponovaný a za oko netahá, takže proč ne.

  I brzdový buben ze zadního kola zmizel. Vypadal sice stylově, ovšem rychlost vážně snižoval jen velmi vlažně. A hlavně vzhledem k mechanickému ovládání postrádal bezpečnostní funkci ABS. Teď získal kotouč s klasicky hydraulicky ovládanými pístky a snímacím kroužkem čidla ABS. Vyžádalo si to prý i úpravu zadní vidlice. Ruku na srdce – teď brzdí fakt o hodně líp. Do třetice jsme si nechali světlomet s diodovou technologií a „cirkusovým“ kroužkem po obvodu. Na staré motorce je spíš nevkusný a body v našich očích ubírá. Evokuje situaci, kdy někdo vytuní klasické BMW E34 funkcí andělských očí. Aspoň že zůstalo krásné prošívané sedlo, gumové harmoniky na předních vidlicích a dobové opěrky kolen na nádrži.

  Hned po usednutí za klasická trubková chromovaná řídítka je zřejmé, že původní „třinda“ byla vyšší. Však nabídla ve své době 82 cm, zatímco OHC jen 76. Poloha za řídítky je ale přirozená a na zem aspoň dosáhnou i menší jezdci. Pro začátečníky je to ideální a stačí oprávnění A2.

  Motor má po nastartování sympatický bručivý zvuk, výfukové koncovky ve stylu Jawy 500 OHC dobově prdlají. Kvalty tam padají samy a pro pohyb po městě je pohon ideální.

  Tabulkově ztratil motor kvůli Euru 5 trochu na výkonu a má teď jen 20 místo 20,4 kW. Naživo ale rozdíl nespatřujeme. Pro klidné bloumání po okreskách to stačí, na dálnici jen v sebeobraně. Výrobce píše maximálku 115 km/h, nám se podařilo ručičku dotlačit až k 130 km/h. Ale bylo nám už jednoválce líto a vibrace si nezadaly s vibračním pěchem, kdy jsme provoz za sebou v zrcátkách mohli jen odhadovat. Retrojawu si asi nikdo nepořizuje na překonávání rychlostních rekordů. A přímí konkurenti udávají výkon ještě nižší. Co tedy na tom, že stejně objemná Kawasaki Ninja 400 má výkon o dvě třetiny vyšší a o dost lepší jízdní vlastnosti. OHC je naladěna na pohodu a díky velkým kolům rozměru 18 a 19 palců přechroupá i rozbitou okresku. Pneumatiky Kenda se jeví dobře, po pravdě jsme ale jawkou kolena právě nebrousili.

  Cena už se bohužel nevejde pod sto tisíc jako dřív, ale startuje na 109.900 Kč. Proti retrokonkurentům je to míň, stejně výkonné třístovky se dají pořídit laciněji. Za příplatek 5000 Kč je verze Sport, která dostala kulatou nádrž a zvednuté výfuky. Navazuje na model Scrambler, jenž se nám moc líbil a bohužel s normou Euro 5 nepokračuje. Stejně jako zmizela kapotovaná reminiscence soutěžní motorky Franty Šťastného, kterou v ceníku také už nenajdete.

  Aspoň že příplatky jsou pořád za hubičku, byť zadní nosič stával 1100 Kč, ale dnes 2000 korun. Nožní startovací páku budete ale hledat marně. Z motoru není už ani vyveden ozubený hřídel.

  www-auto.cz, 10.8.2022

Základní údaje výrobce
Motor	čtyřdobý jednoválec SOHC
Chlazení	vzduchem
Zdvihový objem (cm3)	397,2
Výkon (kW/min-1)	20,0/6500
Točivý moment (Nm/ min-1)	31,0/5000
Převodovka, sek. převod	5°, řetěz
Startování	elektrické a nožní
Brzdy P/Z (mm)	kotoučová (276)/kotoučová (240)
Pneumatiky P a Z	100/90 R19 a 130/70 R18
Rozvor (mm)	1420
Zdvih pérování P/Z (mm)	120/70
Výška sedla (mm)	760
Suchá hmotnost (kg)	160
Objem nádrže (l)	12,5
Maximální rychlost (km/h)	115
Cena (Kč)	109 900