logo Jawa Jawa plná rozporů
Jawa 650 Classic

   Dne 4. dubna 2003 se objevila první oficiální fotografie nové Jawy 650. Prvního velkého českého čtyřtaktu od dob Jawy 500 OHC. Snad žádný jiný motocykl posledních desetiletí nevzbudil tolik diskuzí a emocí ...

   V roce 1958 se zastvily výrobní linky s naší legendární Jawou 500 OHC. Od té doby vznikaly různé prototypy či malé série a pokusy o přidání dvou dob do českých motorů. Ruka moci a neskutečný odbyt do země cara Ivana II. vždy včas zablokovaly jakoukoli větší iniciativu.
   O novém velkém "porevolučním" čtyřtaktu se mluvilo hezkých pár let. Vše probíhalo ve velkém utajení, až jaro 2003 a výstava Motocykl nám ukázaly, co má odstartovat novodobou čtyřtaktní historii. Za srdce nového motocyklu byl vcelku rozumně vybrán osvědčený jednoválcový Rotax. Tento (jen mírně upravený) motor se montoval do BMW F 650 GS a Aprilie Pegaso. Celková koncepce měla trochu evokovat právě poslední sériový jawácký čtyřtakt. Návrhem designu byl pověřen náš - dnes již zesnulý - velmi renomovaný designér Václav Král (připomeňme jeho koncept Jawa 250 Athéna velmi avantgardních tvarů z roku 1993). Dle řady jeho skic je vidět, že první čtrty se "ohácéčku" velmi přibližovaly. Ale dalaší návrhy se od tohoto základu odkláněly a měly více a více chopperových rysů.

  Žádná "hi-tech"

   Konstrukce byla poměrně minimalistická, což rozhodně není míněno, jako že by to byla vada. Kolébkový rám z trubek kulatého průřezu, zadní kyvná vidlice z jeklu (možná až píliš odfláklá). Klasická přední vidlice s kotoučovou brzdou vlastní výroby už působila přeci jenom lépe. Nádrž byla použita z letitých zásob na staré kývačky, rozříznutá a "nastavená" do šířky. Alespoň že uzávěr nebyl použit povodní. Sedlo na prvních skicách bylo velice podobné "ohácéčku". To sériové už jako retro moc nevypadá. Chladič posobí až nepřiměřeně rozměrně. Jeden válec je za ním téměř ztracený. Přístrojovou desku tvoří pouze tachometr a pár kontrolek. Asi nejvíce odporu si u motocyklové veřejnosti vysloužil výfuk. Z jednoválcového motoru vychází dvoukónusový "patvar". Popravdě tady by bylo dobré se Jawy zastat, neboť to, co dnes občas předvádějí světoví výrobci na svých vlajkových lodích, se snad ani výfuky nazvat nedá. Takže zlatá Jawa.

  Nezařaditelná, ale pYřátelská

   Jawa měla v úmyslu vzdát jakousi poctu svému skvostu let padesátých. Ale na mix customu a chopperu s náznakem retra budeme jen těžko hledat šuplíček. Stejně tak těžko asi najdeme tu pravou cílovou skupinu, kterou chtěla Jawa oslovit. Neurčitý výsledek s vcelku podprůměrným strojírenským zpracováním a cenou 170.000 Kč? Za ty peníze se dala koupit když ne nová, tak maximálně dva roky stará motorka od renomovaného výrobce. K tomu připočtme, že u motocyklu, kterého se smontovalo 370 kusů (což je vlastně kusová produkce), nebyla do samého ukončení výroby vychytána řada dětských nemocí. Na prodejní hit zrovna kandidovat nemohla.
   Vedle základní verze se vyráběl ještě více stylizovaný Bizon a limitovaná série o počtu 21 kusů, která měla co nejvíce připomínat OHC. Mimo vícero chromu, otáčkoměr a typickou jawáckou červenou dostala jednosedlo potažené svtle hnědou kůží. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého, ale cenovka s cifrou 350.000 Kč  byla veřejností komentována nepublikovatelnou větou o sedacím svalu. Na zjištění, jaký měli na první porevoluční čtyřtakt od Jawy názor motorkáři, bylo asi nejlepší si na hodinu stoupnout ke stánku na výstavě a poslouchat. Asi nejvíce diskusí probíhalo nad celkovým designem. Nebudeme si nic nalhávat, ale většina (včetně fanoušků značky) se nevyjadřovala právě obdivně. Druhým kritizovaným bodem bylo zpracování. PYřestože výrobce každý rok sliboval, že to je teprve začátek a že kvalita bude přířtí rok jinde, nějak k tomu za sedm let nedošlo. Ovšem přes všechny průměrnosti a podprůměrnosti v designu a zpracování je třeba vyzdvihnout velký klad. Za jízdy by málokdo poznal, že nejde o vychytaný model např. japonského výrobce. Příjemná ergonomie, velice pohodlné sedlo a dokonce i příjemné vibrace!

  Post scriptum aneb svatá trojice

   Protože už zpočátku Jawa ohlašovala, že po Classicu přijde na řadu naháč a cestovní enduro, všichni očekávali tyto novinky s napětím. Jako druhá "evoluce" byl představen model Style. Stejný motor, stejné výfuky, úplně nový rám, dva budíky v základu, menší kola, nepřirozeně vysoko umístěné sedlo a opět jaksi nesourodý design. Prodejní úspěch byl ještě menší, takže potkáte-li ho někde na cestách, pořádně si ho prohlédněte, mockrát do roka se vám to nepoštěstí. Třetím v řadě byl Dakar. Motocykl dnes snad nejpopulárnější kategorie. Stroj v podstatě shodný se Stylem, jen s vyšší světlou výškou a delšími zdvihy. Dopředu přibyla polokapota s tak nepřehlédnutelnou trojící světel. Jestli všechny tři motocykly něco spojovalo, nebyl to ani tak shodný motor, jako spíš nesourodý design. Nicméně minimálně o level výše se v Jawě se dostali s modelem Sportard, který má již motor Minarelli (ten, co máte v Yamahách 660 Ténéré). No a na jaře držme výrobci opravdu palce. Měl by přijít naháč s vlastním litrovým motorem! Snad se z nového modelu nestane opět jen velmi zajímavý sběratelský kousek ...

Text a foto: Martin Decarli Motocykl 1+2/2015

Slovem majiteleLuboš Jungwirt, 42 let, strojní zámečník, Velešín

Jawu jsem si pořídil především proto, že jsem chtěl nový motocykl. Asi největší problém byla elektrika, resp. dobíjení. Za dobu pěti let jsem odepsal šest akumulátorů. Dobíjení, které, jak se ukázalo, přebíjelo jen ve vysokých otáčkách, jsem předělal a už je klid. Druhým průšvihem byly dráty v zadním kole. Popraskaly všechny. Poslední nedořešenou věcí je náhon tachometru. Ozubená kola totiž nejsou vůbec zakryta a logicky se na ně nachytávají nečistoty ze silnice a ozubení odchází. Za devět let mám najeto 57.000 km (to vím proto, že jsem si koupil digitální tachometr). A krom výše zmíněných problémů jsem s Jawkou maximálně spokojen. Nijak ji nešetřím a opravdu nejezdím jenom kolem komína. není to to zrovna výkřik techniky, ale dnes už si jen užívám radost z jízdy.