Motocykl se spoustou ALE
Jawa má hromadu věrných příznivců. Žádný ze superstrojů všech možných značek,
na kterých jsem v posledním poůldruhém roce jezdil, nepřilákal tolik zvdavců
jako dvěstpadesátka Jawa Master. Kamkoliv jsem přijel, všude padala otázka - tak
co, jaká je? - a bylo vidět, jak tazatelé touží slyšet, že dobrá.
Takže jaká je nová jawa po týdenním testu, k němuž stroj Magazínu RP zapoůjčil pražský vývojový závod Jawy ve Straašnicích?
Taky bych rád napsal, že dobrá, a v řadě detailů to je i pravda. Skoro pokaždé ovšem následuje ono pověstné ale. Nová dvěstpadesátka dobře vypadá - ladně,
svižně a sportovně. Dojem ale kazí hromada volného prostoru kolem motoru. Jako by nový kapalinou chlazený dvoutaktní jednoválec byl původn urěčený
pro jiný rám. Na masteru se pohodlně sedí. Nohy, ruce, ramena jsou poskládány ve správných úhlech, pod zadkem máte pohodlné sedlo.
Jakmile ale stroj natočíte, je příjemný pocit zeslaben citelnými vibracemi, které jdou z motoru do stupaček, řidítek i sedla. Jawa je vybavena
přístroji a ovládacími prvky jako kterýkoliv moderní motocykl. V důsledku chvění jsou ale málo citlivé. Ručička teploměru
chladící kapaliny vibruje pomalu v celém rozmezí stupnice, otáčkoměr v rozsahu téměř 300 otáček, takže zelené políčko vymezující nejúspornější režim jízdy
je prakticky k ničemu. Chvje se i ručička rychloměru - změřená maximální rychlost něco přes 130 km/h je tedy pouze orientační. Čímž jsme u motoru.
Tady se bez ale téměř neobejdeme. Je čilý a svižný, nejlépe se cítí v oblasti těsně pod 5000 otáček, i když výrobcem uváděný nejvyšší výkon 18 kW
přichází až při 6250 otáčkách. Odstupňování pětirychlostní převodovky vyvolává pocit, že jí schází ještě jeden, šestý stupeň.
Master nemá nijak zvlášť ostré brzdy, ale po pár kilometrech zjistíte, že docela dobře vyhovují. Což se ovšem nedá říct o přední teleskopické vidlici,
která při razantním brzdění nestačí motocykl utlumit a nesporně se podílí i na velice špatné podélné stabilitě stroje. Master nicméně jde ochotně
do zatáček a zejména v pomalých ostrých se chová překvapivě dobře. Požitek z jízdy "na uchu" vám ovšem velice brzy zkazí boční stojánek, kterým snadno
škrtnete o silnici. Stojánek navíc nijak přesvědčivě neplní ani svůj úkol a motocykl má na nerovném podkladu tendenci z něj padat.
První po letech skutečně nová Jawa má tedy až dost menších i větších vad na kráse. Nepochybuji, že potěší srdce pamětníků lepších
časů. Je ale otázka, kolik z nich si ji koupí. Přestože je za 62 tisíc bezkonkurenčně nejlevnějším strojem této kategorie na domácím trhu.
| Vladimír Labuda | Magazín RP |