O zlatých českých ručičikách bych určitě nepochyboval a nebýt bývalého režimu, sněr v motocyklovém světě bychom možná udávali my. Vývoj situace bohužel dobře známe a až na pár modelů čtyřdobých stopětadvacítek se nabídka týnecké fabriky točí kolem "osvědčené" třistapadesátky. Na ní se čas od času provedou lehké designové úpravy, zatímco několik desítek stará koncepce nerušeně přežívá - nebo spíš živoří - dál.

   Třipade se nabízí ve čtyřech verzích, z nichž nejlevnějším a nejjednodušším je právě námi testovaný Basic. Dvouválcový, náhodně explodující dvoutakt je našroubován do kolébkového rámu za svařených ocelových trubek, který se ve vyšších rychlostech projevuje neblaze známým kroucením. I přesto je jízda na Basicu vcelku příjemná, tedy pokud člověk přestane vnímat všelijaké kovové zvuky linoucí se při řazení z převodové skříně. Za ně může špatně vystavující spojka, která zejména při jízdě po městě značně komplikuje jezdcův život. Mezi další základní návyky patří také úcta k přední kotoučové brzdě, která nemá ráda hrubé zacházení a trestá jej kousnutím. Zadní bubnovce naopak troška té síly neuškodí, ale v podstatě pracuje tak, jak by měla. Podvozek navrhly přímo české silnice a nějaký výmol si na něj hned tak nepřijde. Tedy krom předních tlumičů, které již léta trpí slintáním oleje kolem prachovek nad gufery.

Hlavně nespěchat

   Jako ideální cdestovní rychlost jsem shledal 80 km/h, kde motor pracuje ve "zrychleníschopných" otáčkách a má nízkou spotřebu. Již o dvacet kilometrů vyšší rychlost s sebou nese velmi nepříjemné vibrace na stupačkách a snaha projet dálnici v co největším tempu, tedy kolem 120 km/h, je kouskem pouze pro otrlé jedince. Proto zpomaluji a raději se kochám krajinou, protože mi po pravdě nic jiného nezbývá. Náhlé zpomalení a vadnutí motoru signalizuje potřebu přepnout kohout paliva na rezervu. Ukazatel stavu blahodárné tekutiny prodávané pod názvem Natural zde totiž chybí. Řidič má k dispozici měřiče otáček a rychlosti a čtyři kontrolky - dobíjení (z vlastní zkušenosti vím, že patří k nejdůležitějším), neutrál, blinkry a dálková světla. Ale i s takovými údaji se dá vystačit, případně smířit.

Řetěz jako kšanda

   Benzinka na sebe nedala dlouho čekat. Dotankované palivo mi na klidu přidalo natolik, že jsem málem zapoměl dolít olej. Směs se totiž musí vytvořit již v nádrži a odjezd s sebou přináší nemilé překvapení. Po 1600 kilometrech, které má stroj najeto, se řetěz vytahal natolik, že přeskakoval při jakékoliv zařazené rychlosti přes rozetu. Zastavuji, abych zjistil vážnost závady. Nemělo by to být tak zlé, aby nešlo dojet. Člověk si do té doby v podtatě ani neuvědomil vzhled motorky. Zprvu zaujme lehce zvednutá podsedlovka a nádrž. Samozřejmě ve stylu modelu 640, což byla oproti 639 příjemná změna. Také kulaté světlo s vyčnívajícími budíky mi ke klasickému motocyklu sedí víc než třeba hranaté se štítkem u modelu "Style". Zklamání však přineslo víčko nádrže, které není zamykatelné, což přináší určité riziko vzhledem k nenechavcům.