Třikrát jinak
Jeden motor a tři různí výrobci motocyklů a vlastním finálním řešením. Je lepší japonská, italská, nebo dokonce
česká verze, poháněná touto spolehlivou a na údržbu nenáročnou jednotkou?
Motory Minarelli najdeme ve spoustě modelů nejrůznějších kubatur a provedení již dlouhé roky. Nejznámější pohonnou jednotkou tohoto jména
je dnes ovšem stříkačkou živený čtyřventilový jednobuch o objemu 660 ccm. Tento moderní agregát jako první začala osazovat mateřská Yamaha
(italská značka patří třem ladičkám už 13 let), ale vypůjčují si ho i jiné značky do svých převážně univerzálních strojů pro každý den.
Nejstarším majitelem výše zmíněného motoru je logicky Yamaha a její model XT660 coby nástupce oblíbeného XT600, a to hned ve dvou provedeních: enduro R s jedenadvacítkou vpředu a supermoto X na sedmnáctkách. Ergonomicky je XT hodně příjemné, což je dáno vysokým a tvrdým sedlem spolu s širokými řidítky. Krátké kvalty, motor jako nosný prvek v otevřeném rámu a oproti předchodci vyšší hmotnost ovšem nečiní z tohoto stroje kdovíjakého off-roaďáka. Oproti "iksku" má R navíc nejisté řízení na silnici a nepříjemnými vibracemi trpí oba. Nejproblematičtější byla první modelová verze od roku 2004, nastavení stříkačky nebylo vůbec ideální a cukalo to jako blázen. To se povedlo částečně vyřešit u "faceliftovaného" modelu pro rok 2007, kdy byla modifikována řídící jednotka. Neašťeastně na ráně je čerpadlo trčící na pravé straně motoru, tady to chce šusplech, který nabízí i sama Yamaha v pYříplatkové výbavě. Co se týče závad, je to mizérie. XT je totiž hodně spolehlivý a nenáročný stroj. V individuálních přřípadech odejde v převodovce sem tam nějaké to kolečko (hodně záleží na tom, jak se k tomu kdo chová) a častější výměnu, než tomu bylo u starých XT, vyžadují gumové torzní tlumiče v unašeči. Ty se od roku 2004 nevyrábějí v Japonsku a holt už nevydrží dvacet let. Podle mechaniků ze značkového servisu ale tyhle motory jinak bez problémů nakroutí 80.000 km bez výbrusu, o čemž se předchůdci mohlo jen zdát.
| Yamaha XT660R/X | |
| Absolutní hodnocení MN **** Výroba 2004-současnost od 69.000 Kč (R, 2004), 84.000 Kč (X, 2004) nový motocykl 179.990 Kč/194.990 Kč |
 |
| PRO A PROTI + Spolehlivý a nenáročný stroj, skvělá ergonomie, 21" přední kolo (verze R) - Praskající úchyty na motoru v případě náročného off-road řádění, absence krytu motoru v základní výbavě, cukání stříkačky a výrazné vibrace | |
| SERVISNÍ INTERVALY - Každých 10.000 km motorový olej SAE 10W-40; každých 20.000 km seřízení ventilů, výměna zapalovacích svíček CR7E (NGK), vzduchového a palivového filtru | |
| TECHNICKÁ DATA (modely 2007) 660 ccm * 35 kW/48 k@6000 * 60 Nm@5250 * 181/186 kg (provozní) * sedlo 865/875 mm * nádrž 15 l (5 l rezerva) | |
Italské motorky, to je docela jiné kafe, a Pegaso své kořeny rozhodně nezapře. Máme na mysli samozřejmě to novodobé Pegaso, co používá stejnou pohonnou jednotku jako Yamaha XT660, nikoliv starý legendární model s Rotaxem, který dělal od roku 1992 na stejné lince spolu s BMW F 650. A nebyl by to Ital, kdyby svůj stroj nevybavil podstatně sportovnějšími komponenty a nepohrál si s ostřejším nastavením mapování. Jako první se objevil model Strada, což byl ryzí funbike, resp. urban supermotard, na sedmnáctipalcových kolech s neokoukaným designem a 168 kg bez náplní. Totální moderna, která v sobě ukrývala zajímavá řešení, třeba jako kombinovanou přístrojovku s palubním počítačem nebo servem otevírané plastové víko nádrže, pod kterým byla navíc přihrádka. Nízké sedlo (780 mm) bylo nakloněné něžné části motocyklové populace, pokud snad ale někomu přišlo nízké příliš, volitelně se dalo pořídit o 40 mm zvýšené. Ocelový rám, pořádné teleskopy, částčně stavitelná centrální jednotka Sachs, sportovně laděné brzdy a překvapivě minimální vibrace, to vše nahrávalo skvělým jízdním zážitkům. Mnohem dospěleji vypadal model Trail - Pegaso na drátech s 19-palcovým předkem, endurově vysokým blatníkem, vyšším sedlem už v základu, jinou vidlicí a dalšími drobnými detaily. Třetím do party pak byl později představený model Factory, jinak vylepšená Strada na drátech ve stylových barvách. Novodobá Pegasa si drží velice dobrou pověst, stačí jen dodržovat pravidelný servis. Problémy se týkaly akorát zadních centrálů a jediná svolávací akce byla zaměřena na výměnu palivovývh pump. Ty povodní se přehřívaly, a pak to nešlo nastartovat.
| Aprilia Pegaso 650 Strada/Trail/Factory | |
| Absolutní hodnocení MN **** Výroba 2004-2009 od 69.000 Kč (Strada, 2006) |
 |
| PRO A PROTI + Neokoukaný design, objemné úložné prostory, nízké sedlo i hmotnost, kryt pod motorem, nejmenší vibrace oproti konkurenci - Už se nevyrábí, příliš citlivé ovladače na řidítkách, možný vzlínající benzín do úložného prostoru na nádrži | |
| SERVISNÍ INTERVALY - Každých 10.000 km motorový olej AGIP RACING 4T, SAE 15W-50 a seYřízení volnoběžných otáček; každých 20.000 km seřízeřní ventilů, výměna zapalovacích svíček CR7E (NGK), vzduchového a palivového filtru, chladící kapaliny a oleje v tlumičích (AGIP 5W nebo AGIP 20W, kontrola a seřízení spojky | |
| TECHNICKÁ DATA (modely 2007) 659 ccm * 37 kW/50 k@6250 * 61,31 Nm@5200 * 168 kg (bez náplní) * sedlo 780/820 mm * nádrž 16 l (3,5 l rezerva) | |
Jediná velká tuzemská motorka, která se opravdu dostala do (malo) sériové výroby za posledních několik let, je Jawa 660 Sportard. Tuhle motorku týnečtí ukázali již na jaYře v roce 2009 a většina lidí byla přesvědčena, že jde jen o předělaný Dakar 650. Pravdou je, že Sportard (SPORTovní motARD) je mu dost podobný, ale také docela jiný. Rozhodně povedené jsou dvě koncovky výfuku (všimli jste si, že to mají všechny motorky s minarelláckým motorem povinně), jiná je přední kapota, přístrojovka, předělané kastlíky i sedlo. Vidlice jsou od Paioli, zadní částečně laditelná od Bituba, vpředu brzdí plovoucí dvoupístky, vzadu je radikální čtyřpístek a hliníkovou kyvku dělají na zakázku Italové. Unikátem na Sportardu jsou homologované tři rozměry zadních kol (na 4,25" ráfku můžete mít 150 nebo 160 pneu, na 5,00" ráfku pak 170/60 ZR17). Vzhledem k tomu, že s nejužší variantou je Sportard nejovladatelnější, další rozměry jaksi postrádají smysl. Do prodeje se tato motorka dostala v roce 2011 a první modely poznáte podle přivařených držáků zadních stupaček. U první série také chyběla oka pro instalaci centrálního stojanu. To vše se změnilo od modelu 2012. V témže roce se do nabídky dostalo také příplatkové provedení, model Adenium (předek 19", zadek 17"). Stejně jako další modely s tímto motorem se i Jawa potýká s lehkým cukáním stříkačky, na silnici ale oceníte pěkný dynamický zátah, pokud máte samozřejmě ty správné otáčky, a slušné jsou i brzdy. Tady Jawa nijak nepředbíhá ani výrazně nezaostává. A problémy českého stroje? Technici z Týnce akorát upozorňují na opatrnost při přezouvání hliníkových ráfkoů a na utrhané konektory snímače teploty vzduchu při neodborné montáži podsedlových krytů. U první série také praskaly kryty řetězů, ty ovšem Jawa zdarma vyměňovala za novou verzi. Horší je však dostupnost ojetin. Prakticky nejsou, a pokud by se vám tahle motorka líbila, budete si nejspíaš muset objednat novou. Jen pro úplnost, oba modely Sportardu se dají poYřídit od výrobce rovněž ve verzi 25 kW.
| Jawa 660 Sportard/Adenium | |
| Absolutní hodnocení MN *** Výroba 2011-současnost nový motocykl 168.500 Kč/173.500 Kč |
 |
| PRO A PROTI + Ojedinělý design, spolehlivý stroj, trojí homologace zadního kola - Nesehnatelná jako ojetina | |
| SERVISNÍ INTERVALY - Po 500 km, po 6000 km, pak každých 9000 km výměna motorového oleje SAE 10W-40 nebo 15W-40 (Castrol GPS API SF a vyšší); po 6000 km, pak každých 9000 km kontrola a seřízení ventilů, výměna vzduchového filtru, každých 15.000 km výměna zapalovacích svíček CR7E (NGK) | |
| TECHNICKÁ DATA (modely 2007) 660 ccm * 36 kW/49 k@6000 * 57,5 Nm@5500 * 198 kg (provozní) * sedlo 825 mm * nádrž 15 l (3 l rezerva) | |
XT, Pegaso i Sportard platí za hodně spolehlivé stroje. Největší zásluhu na tom má samozřejmě společný prvek - povedený, nenáročný a bezproblémový agregát Minarelli, a pokud na těchto motorkách něco zlobí, jsou to jen drobnosti kolem. Rozhodovat tak bude to, jestli dáte přednost spolehlivému japonci, extravagantnímu italovi, nebo tuzemcovi. Nám přijde nejuniverzálnější Yamaha s modelem XT-R, ale vysloveně špatná není ani jedna z nich.
| Text: David M. Bodlák, foto: archiv | Č MN, 14. květen, 10/2015 |