Věčná třiapůle Jawa 350 je u nás velkou klasikou, stačí si vzpomenout, na čem jsme všichni skládali řidičský průkaz na velký motocykl. V tomto testu jsme se zaměřili na novější modely, tzn. typy 634,638,639 a 640.
Typ 634 se vyráběl mezi lety 1973 a 1983, mě šestivoltové zapalování a svou koncepcí položil základ celé řadě dalších modelů. Dvojitý uzavřený rám z ocelových trubek, dvouválcový dvoudobý řadový motor se sáním do skříně, klasické odpružení zadní vidlice dvěma pružícími a tlumícími jednotkami...
Roku 1983 přišla Jawa s modelem 638 s novým vzhledem a několika úpravami. Motor byl namísto z litiny vyráběn z hliníku (s litinovými vložkami), dostal dvanáctivoltové zapalování, sání přímo do válců, a každý válec měl čtyři svorníky (oproti původním třem). jezdci jistě uvítali zavedení karburátoru Jikov 29-28 CE s páčkovým sytičem (u 634 bylo ještě nutné před startem přeplavovat plovákovou komoru). Válce měly od nynějška větší rozteč a střední uložení klikové hřídele na kuličkovém ložisku bylo zdvojeno. také hřídel předlohy v převodovce byla nově uložena na jehlových ložiscích.
Na přelomu 80. a 90. let byla "osmičce" vyměněna přední bubnová brzda za kotoučovou a vznikl tak typ 639. Dosavadní plytký záběr brzdy se tak změnil ve spolehlivou reakci. Oba modely se přestaly vyrábět koncem roku 1994. Pro úplnost uvádím, že v letech '87 až '91 se vyráběl typ 632, což je vlastně typ 638 se čtyřkovým motorem s alternátorem a jinou klikovkou.
Poslední model Jawa 640 Style, vyráběný od roku 1991 dosud, dostal do vínku kromě změny podsedlových trubek lonečně opravdu pěkný vzhled. Ergonomicky tvarovaná nádrž, elegantní zadní kapotáž, některé verze jsou i s přední cestovní celokapotáží.Vzhledem k tomu, že se po určitou dobu vyráběly poslední typy souběžně, postihly je některé inovace všechny najednou. Jedná se o uklidňující clonku sání pro snížení hlučnosti montovanou od konce 80. let, německá ložiska Fag, lité místoplechových řadících vidliček, modernizovaná spojka či bezkontaktní zapalování Tridelta či VAPE. Od roku 1992 byla k mání verze s olejovým čerpadlem mikuni a od roku 1997 jezdí Jawy s bezkontaktním magnetem Ducati.
Oproti starším verzím, které měly tendenci se vlnit v zatáčkách a všeliak se jim kroutil rám, nové "šestsetčtyřicítky" si jednak pěkně drží stopu, a jednak lépe tlumí nerovnosti vozovky. I když mají výkon také položen spíše do nižších a středních otáček, důrazněji jdou za plynem a lépe se roztáčejí. Navíc díky kotoučové brzdě slušně brzdí, na což majitelé starších jaw nebyli zvyklí.
Spotřeba se pohybuje i u starších modelů mezi třemi a šesti litry na sto kilometrů. Výkon se pohyboval mezi 22 a 27 koňskými silami podle verze, což při změně převodových poměrů stačilo na překonání i 130 km/h. Na takovou rychlost ale opravdu není podvozek stavěn, při rychlostech přes 110 km/h se hlavně starší typy roztřesou vibracemi přetočeného motoru. Asi jako každý dvoutakt má Jawa 350 motor poskvrněný olejem, tady záleží na každém, jak si dokáže s utěsňováním pohrát. "Třiapůla" je i přes svou spolehlivost vděčným terčem pro různé přestavby a úpravy. Jednak kvůli ne vždy vydařenému vzhledu a také díky konstrukční jednoduchosti. Ta spolu s bezvadnou dostupností dílů (jak fyzickou, tak cenovou) a přijatelnou pořizovací cenou přispívá k velké oblibě tohoto motocyklu mezi mladými motorkáři.