V tempu s Tempem 
Shodou náhod jsem se toho večera vracel z valné hromady sportovní mototuristiky, kde mi byl již potřetí udělen titul mistra republiky v této disciplíně. K němu mi napomohl právě tento motocykl.Hned na začátku je třeba připomenout, že v roce 1995 mi byla tato jawa zapůjčena na motoristickou sezónu jako jediný motocykl, který byl ve výrobním podniku v Týnci n. Sáz. zrovna "po ruce" a měl SPZ. Po úspěšné sezóně, kdy jsem si motocykl oblíbil, a v touze najít hranici životnosti jsem přišel s návrhem testu 50.000 km (Motocykl 10/96). Po jeho dokončení, jak jste se mohli dočíst, byla většina dílů takřka nedotčena, chci hledat a hlavně se nechci rozloučit s tak skvělou motorkou.
Jen velice obtížně se mi daří přesvědčit podnikové vedení. Sami se totiž obávají vysokého procenta neúspěchu. Riziko je velké, ale já jawě věřím. Ve zmíněném testu byl popsán stav opotřebení jednotlivých částí, ještě se zmíním o nutných výměnách a úpravách, po nichž koncem listopadu 1996 vyjíždím vstříc dalším 50.000 km. Největší a jediný zásah na motoru, který bylo třeba učinit, a to pouze z preventivních důvodů, abychom nemuseli někdy v 70 či 80 tisících km motor znovu půlit, byla výměna jehlového ojničního ložiska na klikovém hřídeli.Nahrazena byla také všechna gufera a těsnící "O" kroužky mezi válcem a hlavou i veškerá další těsnění. Díky nápadu a šikovným rukám pana mechanika Křížka jsem osvobozen od zbytečného neutrálu mezi 4. a 5. převodovým stupněm a měkčími pružinami převodového systému tak při řazení zažívám příjemné pocity, které dobře znají majitelé japonských motocyklů. Tak přesné, krátké a lehké řazení i vyřazování bych přál všem majitelům jaw. Bohužel dostat tuto malou úpravu do sériové výroby se asi těžko podaří. Na předním kole se dočkal výměny opotřebovaný brzdový kotouč a namontována byla i nová centrální tlumící jednotka, která ztratila těsně před koncem testu svou účinnost v důsledku úniku oleje okolo vydřené pístnice a gufera. Předznamenávám, že tato závada se bude těsně před koncem druhé části testu opakovat. Tentokrát bude vyměněna pouze vydřená pístnice a gufero. Jelikož vyjíždím z bran strašnického vývoje před zimní sezónou, byly na motocyklu provedeny ještě některé úpravy. Montáž chrániců rukojetí si vyžádala zásah na kapotáži z důvadu zachování plného, již tak malého poloměru otáčení. Zakrytí karburátoru nepřineslo kýžený efekt, protože mi při mrazech pod -10 °C karburátor stejně zamrzá vlivem proudění studeného vzduchu uvnitř tělesa.
Na tomto místě bych rád ubezpečil všechny nedůvěřivce, že jsem zpočátku vůbec neuvažoval o využití "Tempa" pro dlouhodobý test 100.000 km a všechny opravy, úpravy, demontáže a montáže, přestože byly prováděny ve strašnickém podniku, se děly vždy za mojí asistence, a tak je zaručena autentičnost všech dílů. Některé jsem si tajně označil. Udivené pohledy účastníků obou demontáží naznačovaly, že takovémuto stavu motoru, jehož příčiny budou dále osvětleny, je po absolvovaných kilometrech opravdu nelehké uvěřit. A to byly pro druhou část testu stanoveny mnohem extrémnější podmínky, i když na druhé straně vezpůsobu zacházení jsem zvolil ještě laskavější přístup k vytáčení motoru, což se také projevilo v průměrné spotřebě paliva, která činila v první části testu 4,63 l, zatímco nyní jen 4,09 l. Vycházející celkový průměr 4,37 l je v kontextu s tím, že jawa byla většinou obsazena dvěma osobami a jejich zavazadly, více než uspokojivý. Během oněch 480 dnů v sedle jsme s jawou navštívili 27 států a pravidelný čtenář si jistě vzpomene na uveřejněné reportáže z cest, kdy Jawa Tempo překonávala polární kruh, dosáhla nejsevernějšího evropského bodu Nordkkapu, stoupala v Pyrenejích a Alpách, aby vzápětí byla vystavena nelítostnému slunci španělských plání či sicilskému peklu. Byla bičována přívaly deště v Belgii a Polsku, ale i v rumunských Transylvánských Alpách. V loňském roce prošla tvrdými zkouškami v pohoří Atlas, zdolávala marocké pisty, stoupala a klesala v nepřehledných zatáčkách tureckého pobřeží, odolávala větrům v syrské poušti, s hladinou Mrtvého moře se dostala 390 m pod hladinu moře Středozemního, aby se nakonec dotkla saúdskoarabských hranic za jordánskou Aqabou u klidné hladiny Rudého moře. Všechny cesty jsem absolvoval bez závažných problémů, které by mě přinutily vyndat nářadí na dobu delší než pět minut. Nejčastější závadou byla enormě praskající vlákna žárovek hlavního světlometu, která, jak se ukázalo, praskala vždy při dosažení hranice maximální rychlosti (vibrace). Proto jsem se tomuto režimu raději vyhýbal. Další častou závadou bylo poškození krytu řetězu, způsobené ne vždy včaas napnutým řetězem, který pak s tímto krytem přišel do styku. Přetržené lanko plynu či spojkypo desítkách tisících kilometrech nutno brát jako běžnou provozní záležitost a dvakrát prasklý paprsek zadního kola jde jistě na vrub přetížení motocyklu a stavu silnic, s jakými se běžný český motocyklista nesetká. Z téže kategorie jsou i povolené sroubky číselníku otáčkoměru, kapotáže a nakonec i uklepané ukazatele směru (hlavně v první části testu).